Hradec Kralove

Město Hradec Králové je připomínáno v listině krále Přemysla Otakara I. už roku 1225 a patrí tedy k nejstarším v Čechách. Vzniklo od konce 9. století na návrší u soutoku řek Labe a Orlice nejprve jako mohutné hradiště, které se postupně stalo nejen správním centrem pro severovýchodní Čechy, ale i sídlem knížecí správy.
Na přelomu 12. a 13. století se hradiště s okolními sídlišti začalo měnit v město. Rozpínalo se po celém návrší v rozloze dnešní památkové rezervace a jeho součástí byla i rozsáhlá podměstí u Labe a Orlice. Na severovýchodním okraji se vypínal areál královského hradu.

V roce 1306 se Hradec Králové stal věnným městem českých královen. Eliška Rejčka, vdova po Václavu II. a Rudolfu I. si zdejší královský hrad vybrala za své sídlo a žila zde v letech 1308 - 1318. Její pobyt zvýšil hospodářský a především politycký kredit města, podobně jako přítomnost královny Elišky Pomořanské, čtvrté manželky Karla IV. , která zde pobývala v letech 1378 - 93.

V tomto období Hradec Králové výrazně měnil svou tvář. Gotickou přestavbu města ovlivnily rozsáhlé požárřy. Již na konci 14. století převládaly ve městě zděné jednopatrové domy z kamene a cihel, s klenutými přízemními prostorami, s podloubím a hlubokými sklepy. Přestavba se týkala také městského opevnění. Nejvýznačnější stavbou a novou dominantou města se stal kostel sv. Ducha. Kromě centra se stavělo i na předměstích, kde vyrostly kostely, kláštery a špitály. Svou rozlohou, majezkem, počtem domů a obyvatel i svými právy a významem patřilo tehdy město Hradec k největším a nejpřednějším v českém království.

Jeho slibný rozvoj ustal na počátku 15. století v době husitských válek. Vedle Prahy a Tábora sloužil Hradec jako jedni z center husitům, kteří město dobyli v červnu roku 1420. Zdejší bratrstvo pod vedením kněze Ambrože podnikalo bezohledné výpravy proti klášterům v širokém okolí. V odporu proti králu Zikmundovi setrvalo jako jedno z posledních, a to až do roku 1437. Válečná léta zpustošila mnoho památek Hradce téměř k nepoznání. Husité vydrancovali a pobořili mnohé kostely a kláštery a v roce 1423 zcela zničili také královský hrad. Ze sakrálních staveb byl ušetřen pouze kostel sv. Ducha se sousední kaplí sv. Klimenta, který bratrstvo využívalo k bohoslužbám. Hospodářského a kulturního rozmachu se město znovu dočkalo až za vlády Jiřího z Poděbrad a jeho následovníků z dynastie Jagellnců. Ničivé stopy husitských válek a rozsáhlých požárů z let 1484 a 1509 byly impulzem pro pozdně gotickou přestavbu města, která se z větší části omezovala na opravy poškozených budov a na rozšíření a zdokonalení opevnění, jehož součástí se stala i Mýtská brána a vodárenská věž Kropáčka, postavené v roce 1516 za domem purkmistra Kropáče.

Období prosperity mělo však krátké trvání. V roce 1547 se Hradec Králové spolu s dalšími českými městy postavil proti císaři Ferdinandovi I. Zdrcující porážka přinesla městu konfiskaci majetku a rovněž ztrátu privilegií a politických práv.

Přestože v roce 1562 Ferdinand I. městu část majetku vrátil, jeho politický význam byl nadlouho ztracen. Nový hospodářský růst Hradce Králové nastal až v druhé polovině 16. století - především zásluhou prvního radního Martina Cejpaz Peclinovce. Tento neobyčejně obratný muž dokázal uspořádat finanční poměry Hradce Králové natolik, že město mohlo poskytovat mimořádné výdaje na stylovou přestavbu celého města. Tak se podařilo téměř nemožné. Všechny domy byly přestavěny a jejich renesanční průčelí ozdobily tarově zajimavé štíty. Městská silueta dostala dodnes charakteristickou dominantu v podobě Bílé věžě, při západním vjezdu do města vyrostla honosná renesančí Pražská brána.Matin Cejp se zasloužil také o větší prestiž hradeckého školství. Nejenže dal postavit novou školní budovu , ale vytvořil i možnosti pro získání vyššího vzdělání, když pozval do města mistry a bakaláře z pražských vysokých škol. V letech 1594 - 98 zde působil i Jan Campanus Vodňanský, humanistický básník a od roku 1621 rektor pražské univerzity.

Hradec Králové ve sbé historii nikdy nezažil příliš dlouhé trvání období prosperity. Když právě nezuřily války, přišly živelné pohromy. V roce 1856 postihl město ničivý požár, při němž shořelo 65 domů, a v srpnu roku 1599 v Hradci Králové vypukla velká morová epidemie, trvající téměř půl roku. Podlehlo jí přes 4000 obyvatel, jednou z obětí byl i Martin Cejp z Peclinovce. Skutečnou katastrofou bylo období třicetileté války. Krátce po bitvě na Bílé hoře byl Hradec postižen platy, půjčkami, kntribucemi a vypovězením nekatolíků. V roce 1639 zasáhla válka město přímo, když jej dobyla švédská armáda. Už při této první válečné akci bylo zničeno mnoho desítek domů. Během svého pobytu Švédové vybudovali mohutné opevnění, které město využívalo ke své obraně až do poloviny 18. století. Poté se zde ještě několikrát vystřídala císařská a švédská vojska, takže nebylo divu, že na konci války byl Hradec Králové téměř zbořeným a vylidněným městem.

Ještě v době válečných událostí- v r.1636 -se ve městě zabydlel jezuitský řád.Z jeho iniciativy se brzy po válce vrátila do Hradce stavební činnost.Po vykoupení 11 domů na Velkém náměstí jezuité přikročili ke stavbě kostela Nanebevzdání Panny Marie a sousední jezuitské koleje.Další rozsáhlejší objekty vznikly pro potřeby královéhradeckého biskupství,které zde bylo zřízeno papežskou bulou z r.1664.Válkou poškozený farní kostel sv.Ducha se stal katedrálou a škody způsobené Švédy byly opraveny.Následovala výstavba biskupské rezidence na Velkém náměstí a areálu biskupského semináře a kostela sv. Jana Nepomuského na místě bývalého královského hradu.Tyto monumentální barokní stavby ze 17.a z počátku 18.stol.výrazně změnily nejen vnitřní podobu města,ale i jeho siluety.Barokní přestavba se týkala i kaple sv.Klimenta,radnice a většiny měšťanských domů,z nichž k nejzajímavějším patřily kanovnické rezidence v ulici K.Tomana a dům U Špuláků na Velkém náměstí.Veřejná prostranství ozdobilo několik barokních plastik,nejmonumentálnější z nich - morové sousoší se sochou Panny Marie - bylo umístěno na Velkém náměstí.

Strategická poloha Hradce Králové způsobila,že ani v 18.století v období válek mezi rakouskou císařovnou Marií Terezií a pruským králem Fridrichem II.nezůstalo město ušetřeno bojových akcí a necitelných stavebních zásahů při jeho opevňování. Prohry Marie Terezie ve válce o rakouské dědictví a ve válce sedmileté se staly osudným i pro Hradec Králové.Bylo zřejmé, že se Rakousko musí důkladněji zabezpečit proti dalším pruským vpádům.Spory vojenských odborníků týkající se několika variant řešení ukončil v roce 1765 císař Josef II.,který za nejvhodnější místo nové pevnosti vybral Hradec Králové na soutoku Labe a Orlice.

Výstavba královéhradecké pevnosti,zahájena hned v následujícím roce,zcela změnila nejen ráz samotného města,ale podstatně zasáhla i celé jeho okolí.Rozsáhlá předměstí Pražské a Mýtské byla zbořena a jejich obyvatelé přestěhováni za ochranné území pevnosti do nově založených obcí,které dnes tvoří předměstí Hradce Králové.Základem pevnostního systému byly mohutné hradby, na jejichž stavbu byl rozebrán i blízký kopec Rožmberk.Řeky Labe a Orlice byly svedeny do nových řečišť přímo pod hradby,četná ramena obou řek byla zasypána a okolní terén snížen tak,aby mohl být v případě válečného nebezpečí pomocí systému stavidel zatopen až do vzdálenosti 500 m.Uvnitř hradeb byly vystavěny pevnostní budovy- kavalíry, prachárny, zbrojnice, zásobárny, nemocnice, skladiště apod.

Ještě v době válečných událostí- v r.1636 -se ve městě zabydlel jezuitský řád.Z jeho iniciativy se brzy po válce vrátila do Hradce stavební činnost.Po vykoupení 11 domů na Velkém náměstí jezuité přikročili ke stavbě kostela Nanebevzdání Panny Marie a sousední jezuitské koleje.Další rozsáhlejší objekty vznikly pro potřeby královéhradeckého biskupství,které zde bylo zřízeno papežskou bulou z r.1664.Válkou poškozený farní kostel sv.Ducha se stal katedrálou a škody způsobené Švédy byly opraveny.Následovala výstavba biskupské rezidence na Velkém náměstí a areálu biskupského semináře a kostela sv. Jana Nepomuského na místě bývalého královského hradu.Tyto monumentální barokní stavby ze 17.a z počátku 18.stol.výrazně změnily nejen vnitřní podobu města,ale i jeho siluety.Barokní přestavba se týkala i kaple sv.Klimenta,radnice a většiny měšťanských domů,z nichž k nejzajímavějším patřily kanovnické rezidence v ulici K.Tomana a dům U Špuláků na Velkém náměstí.Veřejná prostranství ozdobilo několik barokních plastik,nejmonumentálnější z nich - morové sousoší se sochou Panny Marie - bylo umístěno na Velkém náměstí.

Strategická poloha Hradce Králové způsobila,že ani v 18.století v období válek mezi rakouskou císařovnou Marií Terezií a pruským králem Fridrichem II.nezůstalo město ušetřeno bojových akcí a necitelných stavebních zásahů při jeho opevňování. Prohry Marie Terezie ve válce o rakouské dědictví a ve válce sedmileté se staly osudným i pro Hradec Králové.Bylo zřejmé, že se Rakousko musí důkladněji zabezpečit proti dalším pruským vpádům.Spory vojenských odborníků týkající se několika variant řešení ukončil v roce 1765 císař Josef II.,který za nejvhodnější místo nové pevnosti vybral Hradec Králové na soutoku Labe a Orlice.

Výstavba královéhradecké pevnosti,zahájena hned v následujícím roce,zcela změnila nejen ráz samotného města,ale podstatně zasáhla i celé jeho okolí.Rozsáhlá předměstí Pražské a Mýtské byla zbořena a jejich obyvatelé přestěhováni za ochranné území pevnosti do nově založených obcí,které dnes tvoří předměstí Hradce Králové.Základem pevnostního systému byly mohutné hradby, na jejichž stavbu byl rozebrán i blízký kopec Rožmberk.Řeky Labe a Orlice byly svedeny do nových řečišť přímo pod hradby,četná ramena obou řek byla zasypána a okolní terén snížen tak,aby mohl být v případě válečného nebezpečí pomocí systému stavidel zatopen až do vzdálenosti 500 m.Uvnitř hradeb byly vystavěny pevnostní budovy- kavalíry, prachárny, zbrojnice, zásobárny, nemocnice, skladiště apod.

Výstavba, na níž se podíleli i francouzští vojenští specialisté, se protáhla na téměř čtvrtstoletí.Pevnost o rozloze 320 hektarů, jejíž náklady činily téměř 6 a půl miliónů zlatých, byla dostavěna v roce 1789.

Hlavní obrannou linii tvořily 8 až 10 metrů vysoké hradby- kurtiny a bastiony - tvořící v půdorysu tvar osmicípé hvězdice.Podobně jako jiné pevnosti té doby měla i hradecká pevnost do předpolí vysunuté dělostřelecké pozice zvané flošny, dvě na jihu a dvě na západě.Do tří pevnostních bran ústily přístupové komunikace, které byly z ochranných důvodů před hradbami spojeny a v posledním úseku vedeny podél opevnění.Na nádvoří čtyř bastionů byly zřízeny důležité fortifikační objekty zvaný kavalíry sloužící hlavně pro ubytování vojáků a k umístění skladů, na dvorech ostatních dvorech bastionů byly umístěny prachárny.Nově vznikly budovy kasáren pro pěchotu a jezdectvo, vojenský špitál a budovy velitelství.Jako celek byla pevnost vynikajícím technickým dílem.

Jejím dokončením se výrazně změnil vnitřní život města.V kasárnách byla umístěna silná vojenská posádka, vojenským účelům začaly sloužit i některé vojenské objekty.Po vyhlášení zákazu jakékoliv nové výstavby na pevnostních pozemcích fakticky ustala uvnitř pevnosti stavební činnost.
Přesto se i v sevření vojenského opevnění stal Hradec Králové hned po Praze druhým nejvýznamnějším střediskem českého národního obrození.Počátkem zdejší obrozenecké družiny se stal rok 1808, kdy Jan Hostivýt Pospíšil zakoupil v Hradci Králové tiskárnu.V krátké době se mu podařilo podnik rozšířit o knihkupectví a vydavatelství a brzy poté zřídil své další pobočky také v Praze, Chrudimi, Pardubicích, Kolíně a Trutnově.

Spolu s knězem Josefem Liboslavem Zieglerem, dramatikem Václavem Klimentem Klicperou a dalšími vlastenci se Pospíšilovi podařilo zorganizovat družinu, která patřila k největším a nejaktivnějším v celých Čechách.

Paradoxně královéhradecká pevnost nikdy nesplnila své vojenské poslání.Několikrát byla pouze válečně vyzbrojena. Naposledy se tak stalo v roce 1866 v době nové prusko-rakouské války.Většina z tehdejších 5000 obyvatel opustila město, ostatní se museli zásobit potravinami na tři měsíce dopředu.Okolí pevnosti bylo zatopeno a vojenská posádka posílena na zhruba 3600 mužů.Vlastní válečné operace se vyvíjely pro Rakousko velmi špatně.Po několika prohraných bitvách soustředily Rakušané svá vojska u Hradce Králové, kde na výšině Chlum došlo 3. července 18660k jedné z největších bitev 19. století.Prusové v ní zvítězili a téměř čtvrt milionů rakouských vojáků bylo nuceno ve zmatku ustoupit k pevnosti, která však zůstávala uzavřena.V zoufalé tísni se někteří z nich brodili zátopovým územím, v jehož vodách mnozí utonuli.Teprve k večeru bylo prchajícím vojskům dovoleno projít městem a ustupovat dále směrem na Moravu.V pevnosti směli zůstat pouze ranění, kterých zde bylo ještě po týdnu přes 1500.Následující den po bitvě vyzvali Prusové Hradec Králové ke kapitulaci a po odmítnutí jej několik dní ostřelovali z děl.Smutnou dohrou války byla epidemie cholery, která město postihla o tři měsíce později. Několik let před konfliktem se vynořily první názory na možné zrušení pevnosti.Teprve válečné události v roce 1866 však prokázaly její strategickou bezcennost a potvrdily správnost vojenského rozhodnutí o likvidaci pevnostního velitelství, k němuž došlo už v roce 1858.

Pevnostní hradby se stále více stávaly překážkou razantnějšího stavebního rozvoje města.Po složitých jednáních, která za město Hradec Králové vedl náměstek starosty Ladislav Jan Pospíšil, byla pevnost 18.dubna1884 zrušena.Ale až 4.října 1893 došlo k podepsání transakční smlouvy,na jejímž základě město odkoupilo pevnostní pozemky a vojenské objekty.Ihned poté se začalo s bořením hradeb, které systematicky pokračovalo až do roku 1914. Poslední zbytky pevnosti zmizely teprve v letech 1929-30.

Existence pevnosti vnutila městu vedle skromného stavebního rozvoje také skromný průmysl.Uvnitř hradeb byla založena pouze dílna výrobce žešťových nástrojů F.V.Červeného(1842) a postaven městský pivovar(1844-46).Další průmyslové podniky musely být stavěny až za ochranným pásmem pevnosti.Při Brněnské ulici tak vznikla továrna na výrobu klavírů Petrof (1864),v Kuklenách nová strojírna(1869,dnes ZVU).Ze stejných důvodů byla oddálena i výstavba nádraží na železniční trati Pardubice-Liberec(1857). Což bylo ve své době chápáno jako velká prohra.Ve skutečnosti ,jak se později ukázalo,vedlo toto opatření k harmonickému rozvoji města.

Po podepsání transakční smlouvy byly vytvořeny předpoklady pro architektonické obrození města.Prozíravost jeho tehdejších představitelů se projevila v roce 1884,kdy byla vypsána na tehdejší dobu ojedinělá mezinárodní soutěž na regulační plán města.Velký význam v této fázi sehrála osobnost starosty Františka Ulricha,který ve své funkci(v letech 1895-1929)výrazně usměrňoval urbanistický vývoj města.

Už v 90.letech minulého století se podařilo realizovat výstavbu několika veřejných budov i v okolí historického jádra a na Pospíšilově třídě.Úroveň hradecké architektury především ovlivnil zakladatel moderní české architektury prof.Jan Kotěra.Svou tvorbou inspiroval celou mladší generaci architektů tvořících v Hradci Králové až do 30.let tohoto století.Kotěrovou první prací ve městě byl Okresní dům se stylovou secesní jídelnou,jeho zásadní stavbou-charakterizovanou přechodem od secese k moderně-však dodnes zůstává budova muzea postavená v letech 1909-12. Po krátké přestávce způsobené první světovou válkou pokračoval stavební vývoj výstavbou nového centra Hradce Králové na pravém břehu Labe,kde vznikly ucelené urbanistické soubory s vynikajícími stavbami předních českých architektů.Vedoucí osobností v otázkách územního plánování se od poloviny 20.let stal významný český architekt a žák Jana Kotěry Josef Gočár.Jeho regulační plán z let 1926-28 splnil náročná očekávání a stal se pevným základem pro další stavební rozvoj města.Gočár navrhl obklopit staré město pásem zeleně,nové čtvrtě rozčlenil do pěti sektorů oddělených navzájem klidovými pásy a spojených se starým městem vždy jednou komunikací.Regulační plán předepisoval i výšková řešení jednotlivých domů,počet pater,úpravu dvorů a zahrad.Tento regulační plán Josef Gočár postupně naplňoval také svými projekty,z nichž některé vstoupily do dějin moderní české architektury.Z dalších architektů,kteří se na výstavbě města podíleli,jmenujme alespoň Václava Rejchla,Oldřicha Lisku,Josefa Fňouka,Bohumila Waiganta,Vladimíra Fultnera a mnoho dalších.Vedení města podporovalo nejen veřejné budovy a bytovou výstavbu,ale také realizaci nových komunikací,mostů,nábřeží,náměstí a parků.

Stavební činnost v Hradci Králové ve 20.a 30.letech měla ohlas doma i v zahraničí.Přijížděli sem zástupci řady měst,aby poznali metody zdejší výstavby,představitelé města byli zváni na mezinárodní kongresy o urbanismu.Město dosud malé svým rozsahem,získalo velkoměstský ráz a oprávněnou pověst salónu republiky.

I po 2.světové válce vycházeli architekti z Gočárovy prostorové koncepce,z níž se realizoval např.základní komunikační systém.Přes všechna omezení v období 50.až 80.let se architektům v Hradci Králové podařilo dodržet nejen původní urbanistickou koncepci,ale dobrou kvalitu nové výstavby.Tyto zásady se uplatňovaly i při výstavbě panelových sídlišť,která byla řešena jako samostatné celky nijak nenarušující starou výstavbu.Od počátku 90.let Hradec Králové potvrzuje svou prvorepublikovou pověst,že patří nejen mezi největší města v České republice,ale zároveň také mezi nejkrásnější.